HISTORIE ČSSD V PLZNI

Po připojení Plzně v roce 1870 k ostatnímu světu železnicí, se stala Plzeň střediskem průmyslu v jihozápadních Čechách. Do města začal pronikat dělnický živel, který silně narušil poklidný konzervativní život měšťanské Plzně. Sociální poměry ve městě vedly  dělníky ke spolkovému životu. Socialistické myšlenky byly šířeny ve vzdělávacích spolcích, jejichž založení je datováno do období po roce 1973. V tomto roce byla založena „Dělnická beseda“, která byla ve svém prvopočátku nepolitickým vzdělávacím spolkem. Zakladateli byli pokrokové osobnosti tehdejší Plzně.

Světové události v roce 1873, krize a burzovní krach, silně ovlivnily sociální postavení dělníků u nás. V Praze vydávané „Dělnické listy“ zanesly do Plzně socialistické myšlenky. Památnou se stala přednáška Josefa Boleslava Pecky ve „Vzájemně se podporujícím spolku pro Plzeň a okolí“ na podzim tohoto roku v hostinci „U Dvořáků“. Po této schůzi zajížděli do Plzně kromě již zmíněného Pecky i Zápotocký, Zoula a další. Dělnické schůze se uskutečňovaly mimo místnosti Dělnické besedy na různých místech, i v lesích a na polích v okolí města.

Hornická stávka v plzeňské pánvi urychlila formování socialistického hnutí mezi dělníky. Velký vliv na plzeňské dělnictvo měl redaktor „Dělnických listů“ (v té době vycházely ve Vídni) Josef Hybeš. Aktivním agitátorem byl mladý Jan Mukenšnábl, který pocházel z nedalekého Újezda.

Jan Mukenšnábl byl plzeňskými dělníky delegován v roce 1878 na památný svatomarkétský sjezd do Prahy. Reakcí na ustavení sociálně demokratické strany bylo zatýkání socialistů, perzekuce jejich rodin a přátel.

Nastalo dlouhé období ilegální činnosti. Nebyla to lehká doba. Sociální demokraté střídali nuzné příbytky svých rodin s ještě nuznějším prostředím rakousko-uherských kriminálů. Lepší časy nastaly až v době devadesátých let a po přelomu století devatenáctého. I když strana byla legalizována, často byla její činnost narušována policejní zvůlí. Stranické časopisy byly zabavovány cenzory, shromáždění a tábory lidu byly rozháněné policií a četnictvem. Až do ukončení první světové války a ustanovení Československé republiky nebyla naše strana v oblibě u monarchistické vídeňské vlády.

Obliba naší strany u obyvatel Západních Čech vynesla Československé sociální demokracii velké vítězství ve volbách v roce 1897. Celé tři čtvrtiny voličů dalo hlas naší straně!!! Získali jsme svého poslance do říšského sněmu.

V následujících volbách se na našem výsledku projevila „zrada“ části našeho členstva. Vznikla nová strana Národně sociální. Jejich předák byl zvolen za podpory všech opozičních stran mírnou převahou za poslance.

Ale vítězství konkurence nebylo trvalé. Ve volbách v roce 1907 docílila strana velké volební vítězství. Vyhrála volby s více jak 50ti procentní převahou. Zvoleni byli sociální demokraté: Gusta Habrman, Luděk Pik, Antonín Remeš, Karel Forbel a Václav Johanis.

Od této volby, až do konce První republiky, sociální demokracie byla na Plzeňsku díky podpoře voličů, vedoucí politickou silou. Lze si jen přát, aby ČSSD zaujala stejné postavení v Plzeňském kraji, jako v létech největší slávy. Myšlenky a činy našich předků nás k tomu zavazují.

Sociální demokracie byla především stranou dělnickou. Její původní název byl: Českoslovanská sociálně demokratická strana – dělnická. Není to přepsání! Skutečně jsme se jmenovali stranou „Českoslovanskou“. Nebylo ani potuchy o samostatném Slovensku, které se tehdy nazývalo „Horní Uhry“. Slovenský národ si nechal ještě hodně dlouho zdát o samostatnosti a národní svébytnosti.

Vždy jsme byli stranou pokrokovou, stranou lidí práce, která svou myšlenkou občanské solidarity byla přitažlivá pro mladé lidi. Průměrný věk zakládajících členů byl 26 let !! 

Zásluhou sociálních demokratů bylo zavedeno v tehdejším Rakousku – Uhersku všeobecné a rovné volební právo. Byla přijata úprava pracovní doby a řada pokrokových opatření ve prospěch dělníků. Sociální postavení lidí pracujících za mzdu doznalo značného zlepšení.

………………………………………………………………………………………………………………………

Při této příležitosti je potřebné se zmínit o německých sociálních demokratech, kteří žili v českém pohraničí. Sudetoněmečtí sociální demokraté byli loajální k Československé republice. Vytvořili  branou organizaci Republikanische Wehr, která úzce spolupracovala s československými úřady a armádou. (Podílela se např. na potírání henleinovského puče v září 1938.) Sudetoněmečtí sociální demokraté z Republikanische Wehr tvořili součást obzvláště prověřených jednotek Stráže obrany státu. Vláda ji vyzbrojila již v roce 1937 (!). Při mobilizaci v roce 1938 narukovala Republikanische Wehr k ochraně hranic společně s československou armádou.

Ohromný podíl měli sudetoněmečtí sociální demokraté při organizování pomoci uprchlíkům z fašistického Německa. Společně s ostatními československými antifašisty zabezpečovali jejich úkryt a odchod do bezpečí.

Po zabrání Sudet německou armádou většina aktivních německých sociálních demokratů putovala do koncentračních táborů.

………………………………………………………………………………………………………………………

V historii naší strany byla také některá období, na která neradi vzpomínáme. Strana se dostávala čas od času do vnitrostranického názorového střetu, který vyústil ve dvou případech v hluboký rozkol . Na přelomu století se odštěpila skupina sociálních demokratů, kteří nesouhlasili s myšlenkou internacionalismu, nadnárodního spojenectví sociálně cítících lidí a založili si vlastní stranu: „Českou stranu národně sociální“.

Ještě horší období sužovalo sociální demokracii ve dvacátých letech minulého století. Část marxistických radikálů pod vlivem ruských bolševiků se nejprve semkla v levicové, bolševické frakci a posléze si založili vlastní stranu, Komunistickou stranu Československa.

Význam obou stran, které vznikly z ČSSD, postupně opadl a dnes, po dlouhém období komunistické zvůle na našem národě, zůstává jedinou, levicově orientovanou, demokratickou stranou Česká strana sociálně demokratická.  

Zdroj fotografií: Fotohistorie.cz

………………………………………………………………………………………………………………………

ZAJÍMAVÉ PUBLIKACE

O historii sociálně demokratického hnutí na českém jihozápadě byla sepsána řada publikací. Obdobím znovuobnovení činnosti Sociální demokracie v Plzeňském kraji (1989 – 2006) se zabývá mimo jiných i publikace Václava Šlajse „Růže z Pekla“, některé důležité informace z Plzeňska jsou uvedené ve sbornících „Česká strana sociálně demokratická“ – kolektiv autorů, sestavil Slavomír Klaban a „Průkopníci a pokračovatelé“ – Josef Tomeš.

Je potřebné také upozornit na sborník „Léta mimo domov“, který byl editován Dr. Karlem Hrubým – významným Plzeňským rodákem a posledním předsedou exilové ČSSD. Autobiografie Václava Holuba „Vítězství i prohry“ popisuje životní události významného sociálního demokrata, rodáka ze Šumavy a dlouholetého ústředního tajemníka exilové ČSSD. V jeho knize je zaznamenán vývoj Sociální demokracie v období od první světové války až do současnosti. Popsání událostí kolem vyjednávání  Benešovo exilové vlády s představiteli sovětského Ruska v Moskvě a úlohy sociálních demokratů v poválečném období a zejména v roce 1948, je velice dobrým historickým dokumentem.