ČLÁNKY A ROZHOVORY

K čemu je nám potřeba etický kodex?

20.06.2013

20.6.2013 (BLOG M.CHOVANCE): "Já žádný etický kodex nechci. Na svou morálku papír nepotřebuju," volala velmi vzrušeným hlasem paní Rubáková. Stalo se v Plzni na jednání krajského zastupitelstva dne sedmnáctého června léta páně 2013. Dlužno dodat, že výše uvedená dáma je členkou tohoto sboru za ODS. Svým zvláštním způsobem má dozajista pravdu.

K čemu schvalovat normu, která není právně vymahatelná a za jejíž porušení nehrozí politikovi žádná sankce?

Schvalování etického kodexu zastupitele Plzeňského kraje se symbolicky odehrálo v den, kdy premiér země podával z důvodu porušení pravidel demisi. Nebyl to záměr, stalo se to čistě náhodou. Velmi dramatická a bouřlivá debata nad kodexem trvala dvě dlouhé hodiny. Dozvěděli jsme se, že jeho schválení je jen mediální humbuk, že není potřeba se takto zviditelňovat i to, že má závažné právní nedostatky. Nakonec z 32 přítomných zastupitelů se jen jeden zdržel hlasování a ostatní etický kodex bez problémů schválili.

 

Je zbytečné na tomto místě rozebírat, proč měl ten, či onen zastupitel výhrady. Je zbytečné donekonečna polemizovat o právní čistotě. Konečně, každý volený zástupce může kdykoli přijít a tuto normu zkusit vylepšit. Důležité je, že si nakonec krajští politici napříč spektrem vzpomenuli na své předvolební sliby a v drtivé většině přijetí etického kodexu podpořili. V praxi to, mimo jiné, znamená především to, že budou všichni zastupitelé bez výjimky podávat majetková přiznání a nebude možný souběh dvou veřejně placených funkcí. Nikomu to nebrání mít funkcí třeba deset. Peníze z eráru však bude dostávat jen za jednu z nich.

 

Existence kodexu samozřejmě sama o sobě nezaručuje, že se politici začnou chovat andělsky. Díky jeho existenci však bude jejich konání pod větším drobnohledem. Jejich činy budou prostě veřejnosti více na očích. Pravdou je, že v rámci etiky politiků máme ještě co dohánět. Například v Británii mají svůj kodex všechny rozhodovací orgány státní správy. Jeho znění musí vycházet z vládního návrhu a na dodržování pravidel dohlíží nezávislý úřad - The Standards Board for England. Ten může politika potrestat odvoláním z funkcí, pozastavit mu mandát a dokonce mu i znemožnit kandidaturu v komunálních volbách. To vše až na dobu pěti let. V Británii, na rozdíl od nás, však pravidla demokracie pěstují a hýčkají již od roku 1265, kdy svolal Simon de Montfort první volený parlament.

 

Věřím, že přijetí etického kodexu, bude znamenat posílení důvěryhodnosti nejen plzeňského krajského úřadu, ale i jeho zastupitelů. Nejde totiž o nic menšího než o snahu oddělit zájmy veřejné od zájmů osobních. O vytvoření hranice, která jasně říká, co politik nesmí nikdy udělat. Právě z tohoto důvodu by nikdo neměl tvrdit, že etický kodex nechce, nebo dokonce, že ho nepotřebuje.